jak s paničkou chodíme na houby
Tuhle jsme s paničkou sledovaly zprávy. Vždycky ležím u paničky na zemi a poskytuju jí duševní oporu, protože občas je obsah večerních zpráv fakt síla. A tu paní v televizi mezi mrtvolou v potoce a hromadnou havárií na D1 pravila, že roustou houby. Panička ožila a do éteru zavelela: jdem! A už měla nachystaný nožík a lítala po domě a hledala košík. Páneček na ni zavrčel, ať neblbne, že půjdou až ráno. Panička totiž miluje jen pár věcí na světě: mě, mě, mě a sbírání hříbků.
Ráno jsme prostě museli vyrazit. Panička po rozbřesku vzbudila pánečka a hned potom mě. Oba jsme byli stejně nadšení. Panička nedbala protestů a už jsme razili k lesu. Nasadila super tempo, moc se mi to líbilo. Páneček nadával, proč tak ženem, že ty hřiby neutečou. Celou cestu panička nahlas přemýšlela, co z hříbků uvaří a páneček, pořád ještě v polospánku, říkal, že její starosti by teda chtěl mít.
Na kraji lesa panička výrazně zpomalila, což se mi nehodilo. Já chodím ráda rychle. No ale táhli jsme se pomaleji než šneci. Zkoušela jsem paničce několikrát naznačit, ať pohne, ale ona mě vždycky strhla zpátky a zavelela, ať jdu POMALU a hledám hříbky. Ježiš to byla nuda! Sedla jsem si a začala nadávat. Vyla jsem na celý les, aby panička viděla, jaké trauma mi pomalou chůzí způsobuje. Ta si mě ale vůbec nevšímala, bloumala po lese a hleděla do země. Občas zavýskla, něco jako "jééé", taak jsem se hrnula podívat, co našla. Našla hřib. Hřiby nejím, proto mě nezajímají. Panička mi říkala, že se mám naučit hřiby hledat, že by se to hodilo. Co jsem nějaké francouzské prasátko, abych po čuchu hledala nějaký choroše? Lanýže, pardon.
Zato Daisyna, ta má hledání hřibů moc ráda. Podle ní je to nejlepší procházka. Nemusí nijak hnát, pánečci ji vždycky "zaparkují" a pak oběhnou les kolem ní a ona si mezitím zdřímne. Takže se moc nenachodí a to jí vyhovuje. Ale mně ne, tak by to mohli respektovat, že!
No ale páneček s paničkou se vůbec nechovají v lese ukázněně! Jdou si daleko od sebe a jak já je pak mám hlídat? Mají chodit pěkně vedle sebe! Já jdu dva tři kroky před nima, abych mohla případné vrahy a násilníky zakousnout, ještě než se k pánečkům dostanou. Taky je varuju: zastavím se, zatajím dech a sleduju okolí. Oni musí dle mých pokynů ukázněně stát a čekají, jak zavelím. Pak po nich mrknu jakože - dobrý, můžem - a jdem dál. No ale při hledání hřibů jdou každý jinou cestou a daleko od sebe. Pak nevím, jestli mám jít s paničkou nebo s pánečkem. A jak je mám tak oba uhlídat? Snažila jsem se jim už několikrát vysvětlit a naznačit, ať jdou spolu. Marně. Tak já pendluju mezi nima až se mi vodítko zamotá kolem stromů a panička mě pak musí vyprošťovat. Pak si mě chytne nakrátko a já jsem nešťastná, protože zas skoro nevidím pánečka a jsem z toho nervózní.
Co chvilka se zastavujem, to když panička nebo páneček uloví hřiba. Oba se z toho radují. Víc se raduje panička, proto jí páneček občas chce udělat radost: když někde uvidí víc hříbků, klekne si k jednomu a volá paničku, ať se jde podívat. Přitom tělem chrání ostatní hříbky, protože než panička dojde, já se přiřítím jak velká voda a už se mi stalo, že jsem pár hříbků rozdupala. Panička dojde, obdivuje hříbky a pak v okolí najde další, o kterých páneček "ale vůbec nevěděl". Panička dělá, že mu věří a oba mají radost.
Než se doradují, najdu si jinou zábavu: hlodám větve. Najdu si spadlý kmen a okousávám z něho klacky. Asi dvakrát se mi stalo, že se mi klacek natolik zalíbil, že jsem si ho chtěla vzít domů. Nesla jsem si ho v zubech a jak jsem procházela mezi stromy, co byly moc blízko sebe, tak jsem se tam zasekla. Klacek nechtěl projít. Tak jsem ho tam nechala, co už. Někdy mě klacík zaujme i v letu. No, to utíkám, pádím lesem a najednou zmerčím solidní klacík. Nezastavuju se, ztráta času, chytnu klacek v letu a doufám, že ho utrhnu, abych zase neskončila v kotrmelcích. To už se mi taky stalo. Panička byla napřed vyděšená, pak když viděla, že jsem celá, se ale smála. Les mám moc ráda, ale to hledání hřibů...no co, bude i zima a v zimě hřiby nerostou :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Milá Andělko,tak se dívám na Tvé stránečky a zdá se,že máš prázdniny.To už té své paničce neděláš žádné vylomeniny? Tomu ani já nevěřím. Srdečně zdraví Alfíček
Andělce
(Alfíček, 5. 8. 2009 0:31)